Není všechno zlato…
Na internetu vypadá všechno tak nějak lépe, protože vidíte jen to, co autor chce. Ano, vaší známou zrovna povýšili, ale z nadšené fotky těžko poznáte, že si platově pomohla o pár stovek, v práci ji mají za semetriku a kvůli návalu povinností ji příštího půl roku neuvidíte. Z nadšené fotky zasnoubeného páru zase neuvidíte, že se už při focení příšerně pohádali a že teď řeší zda pozvat nebo nepozvat strýce Karla potom, co provedl na minulé svatbě. A kdybyste teď viděli ta tatínkova spálená záda…Jinými slovy, berte internetovou realitu takovou, jaká je: jako malé okénko do světa ostatních, které vám o jejich životech ale nic moc neřekne.
 zoufalost online
Mluviti zlato
K čemu se tedy vlastně sociální sítě hodí? Z mé osobní zkušenosti jsou to perfektní začátky konverzace. Nepředpokládejte, že celý příběh znáte z jednoho postu. Až příště (náhodou, samozřejmě že na cestě do práce) potkáte paní manažerku, zeptejte se jí, jak se jí líbí na nové pozici, co podřízení a šéf nebo co dělá.  Kamaráda se zase můžete vyptat, jak jdou přípravy na svatbu. A s rodiči si konečně budete moci povídat i o něčem jiném než o zbylých členech rodiny a aktuální politické situaci. Právě mluvením a vyprávěním si totiž vytvoříte daleko realističtější obrázek o situaci.
psaní blogu
Jděte příkladem 
Pokud na to máte nervy, zkuste začít malou internetovou revoluci. Začněte sami sdílet realistické obrázky ze života. Takže pokud máte děti, tak kromě dokonalých obrázků nahrajte třeba i fotku nepořádku a zmatku, který váš potomek dokáže v neskutečně krátké době vyrobit. Vaříte? Fotografie spálených těstovin (ano, jde to) přesvědčí vaše přátele, že nejsou jediná nemehla. Nebo sdílejte fotku toho, jak reálně vypadá váš pracovní stůl, pokud ho zrovna ve jménu Insta neuklidíte. Dodáte tak sebedůvěru i ostatním, aby přiznali, že jejich život občas není dokonalý.